Dneska nejdem spát

19. března 2015 v 15:23 | Lenin |  Zmatky novopečené matky
Budík, půl třetí ráno, další kolo krmení divé zvěře. Procitám z komatu a moje vědomí se během několika vteřin dostává přes sopor až do stavu středně těžké somnolence, což je moje maximum a lepší už to nebude. Nevzpomínám si, že jsem šla spát a chvíli mi trvá, než si uvědomím kdo jsem, kde jsem a co mám jít udělat. Od té doby, co mám dítě, neudržím myšlenku. Alespoň že poporodní inkontinence se mi vyhnula.


Před krmením je dítě třeba přebalit. Rozsvěcím lampičku, jejíž světlo je mi víceméně k ničemu, poněvadž jsem ještě nedokázala otevřít oči a z důvodu energetické úspory to ani nemám v plánu, takže je tma.

Polospící robě položím na přebalovací pult a započnu dobře nacvičené úkony. Rozbalím plenu, otřu místa zájmu, odejmu plenu a vložím novou pod zadeček. V tu chvíli dítě vycítí svou příležitost a čistou plenu označkuje dávkou hoven.

Jsem poněkud rozhořčená, jelikož jsem to chtěla mít z krku co nejrychleji, abych se mohla znovu odebrat do říše snů. Povzdechnu si a opakuji postup, jen mezi starou a novou plenou udělám malou pauzu, ve které se snažím vypozorovat, zda děťáko znovu udeří. Zdá se, že dílo je dokonáno. Sahám po nové plence a podkládám ji pod prdelku. Dítě, které by se jistě smálo, kdyby dokázalo ovládat svůj musculus risorius a další potřebné k úsměvu, vycítí příležitost a znovu pokládá kabel.

Cítím, jak rudnu, ale zachovám decorum a jdu do toho potřetí. Tentokrát mezi starou a novou plenou udělám pauzu tak dlouhou, že během ní čtyřikrát prodělám mikrospánek a jednou regulerně usnu.
Nic se neděje, dítě vypadá, že opět usíná a rozhodně se netváří, že by rádo pokračovalo v defekaci. Odejmu posranou plenu a podložím novu pod zadeček. Na prst si nanesu krém a ve chvíli, kdy se dotknu kůže, mi dítě společně s třetí plenou posere i ruku.

Už jsem fakt nasraná. Otřu zadek, na nic nečekám, odejmu zaneřáděnou plenu a co nejrychleji sahám pro novou s tím, že jestli ji znovu posere, bude prostě posraná a já jí na to seru. Dřív než stihnu čtvrtou plenu šoupnout pod zadek, dítě zatlačí a pochčije mě, sebe, koberec, skříň, pult a radius o šíři 20 kilometrů.

Dneska nejdem spát. 4:0 pro Sáru.
 


Komentáře

1 christiiinka christiiinka | Web | 19. března 2015 v 15:59 | Reagovat

Umřela jsem :-D :-D. Sára fakt válí (teda už z předchozích článků bylo jasné, že má velký potenciál), ale prostě... :-D

2 Magdaléna Magdaléna | Web | 19. března 2015 v 17:31 | Reagovat

:D :D Šmankote! Tohle by moji noční spící náturu asi taky slušně vykolejilo. (Stále doufám, že jednou budu mít dítě jako jsem měla já - spala jsem tolik, že si mysleli, že jsem hluchá :) )

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 19. března 2015 v 18:33 | Reagovat

Není každá mateřská tak fekální, že ne?:))

4 Amelie Amelie | Web | 20. března 2015 v 0:17 | Reagovat

Upřímně a od srdce jsem se zasmála...mám podobné vzpomínky, ale ne tak čtivě zapsané.

5 Teeda Teeda | 20. března 2015 v 16:07 | Reagovat

Sedím na přednášce. Je tu dost ticho a učitel polohlasem vypráví o zapeklitém vývoji studené války. Abych neusnula, pročítám bloglovin a říkám si "hele, novej článek". No. Vypadám teď jako necita, nevzdělanec a nevychovanec. Kdo jiný by mohl v tichém a vážném univerzitním prostředí dostat tak nevhodný výtlem, že. :-D 8-)

6 Autobusak Autobusak | Web | 22. března 2015 v 15:32 | Reagovat

Hezky popsané. Moje zkušenost je podobná. Nakonec jsme to řešili tak, že v noci se dítě napřed nakrmilo a pak se vzbudil tatínek (já), který dítě nechal krknout a přebalil. Přesněji řečeno, nechal se poblinkat, počůrat a případně i pokadit...
Načež jen se tatínek uložil ke spánku a usnul, situace se opakovala...
Ale zatím se kochej relativním klidem a čekej na reakce po očokvání, nebo až porostou zoubky... věř tomu, že bude hůř ;-)

7 eM eM | Web | 24. března 2015 v 18:33 | Reagovat

eh eh heh hehe :-D :D  Prepáč na nič iné sa nezmôžem, lapám po dychu

8 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 25. března 2015 v 14:09 | Reagovat

Je to osobnost.. :D :D

9 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 8. dubna 2015 v 12:39 | Reagovat

A představ si Sáru, že by měla pinďoura! Ten totiž stříká všemi směry jak omylem puštěná zahradní hadice. Ale koukám, že skóre zasáhnutýho nábytku máme podobný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama