Noční jízda

12. října 2013 v 22:23 | Lenin |  Kecy v kleci
Přišel čas poreferovat vám zase po čase o tom, jak mi to klape s volantem. Pohodlně se tedy usaďte, seřiďte si zpětná zrcátka, připoutejte se, sešlápněte spojku, zařaďte jedničku, uvolněte ručku a jedeme.


Mám za sebou první čtyři jízdy v provozu a hromadu chvály. Instruktor většinou jen spokojeně přede a já taky. Všechno je až podezřele sluníčkový.

Pan X. si samozřejmě pravidelně nechával líčit, jak moc mi to jde a ve čtvrtek se rozhodl, že by mě měl náležitě odměnit. Místo toho, aby mi koupil Milku a večer mi namasíroval záda, se však rozhodl, že mi projeví stoprocentní důvěru a v pátek cestou na chatu spácháme sebevraždu. Prostě ho napadlo, že se řízení klidně můžu ujmout já. Okamžitě jsem mu připomněla, že mi v peněžence jaksi chybí ta k řízení důležitá kartička, tím pádem to nepřipadá v úvahu, avšak nakonec jsme došli pouze ke kompromisu: řízení mi bude předáno až v odlehlejších místech, tedy odjedu posledních dvacet kilometrů.

A nastal pátek. Zatímco dopoledne se počasí tvářilo vlídně, k večeru se pro jisotu pěkně posralo, abych to neměla za volantem zas tak jednoduchý. Když jsme v šest startovali Lízu a vyráželi na cestu, chcalo jako z konve, obloha byla přímo apokalyptická a pomalu se začínalo stmívat.

Celou cestu jsem seděla mlčky a doufala, že pan X. na naší domluvu zapomene. Nezapomněl. Jakmile jsme odbočili z hlavního tahu, šibalsky se usmál a šťouchnul do mě loktem, že v tomhle počasí a absolutí tmě si na řízení určitě netroufnu. Tím však probudil mojí ryze mužskou ješitnost, která odmítala sklopit uši a uznat, že osm hodin za volantem prostě neni dost na to, abych si teď sedla na místo řidiče a v dešti, tmě a mlze ujela pár desítek kilometrů v autě, který budu prakticky řídit poprvý. Hodila jsem na něj pohrdavej obličej a oznámila mu, že jakmile dojedeme do N., tak jedu já.

Klepala jsem se jak krysařík se zimnicí, viděla jsem absolutní kulový a jakmile jsem měla minout auto v protisměru, zapírala jsem se o volant a čekala, až na mě u svatýho Péti přijde řada, ale nakonec jsem to nějakym zázrakem zvládla a zaparkovala před chalupou. A ten pocit, když jsem otočila klíčkem a měla to úspěšně za sebou, byl vážně nepopsatelnej.

Dneska odpoledne jsem si cestu s Lízou zopakovala a vezla pana X. se sestrou k tetičce na oběd, s maminkou a tátou v závěsu; aby taky viděli, jak ta jejich dcera řídí. A tím jsem se rozhodla svojí nelegální řidičskou kariéru ukončit. Přeci jen bych nerada, aby mi ty papíry vzali ještě dřív, než je vůbec budu mít.


Ale asi nejezdim tak zle, když má sestra místo paniky náladu pořizovat památné fotografie. :D

Přeji vám dobrou noc a nepráskněte mě!
 


Komentáře

1 munieca munieca | 12. října 2013 v 23:23 | Reagovat

:-)

2 Miloš Miloš | Web | 13. října 2013 v 8:54 | Reagovat

Moc pěkné - s humorem podaný horor.
Jen masírování zad působí trochu eufemisticky.

3 Lawiane Lawiane | Web | 13. října 2013 v 10:13 | Reagovat

Dobře ty, no vidíš jak válíš! Já teda bez řidičáku jezdila jenom po takový zalezlý pidicestičce na vesnici, kde nehrozil střet policajtů, na normální silnici bych si z nich asi strachy ukákla.Ale je fakt, že ted jezdim nějak dva a půl roku a ještě mě nikdy nechytili.

4 Sentencia Sentencia | Web | 13. října 2013 v 10:43 | Reagovat

no vidíš, jak válíš :) já ti psala, že se do toho dostaneš. nakonec ještě budeš řídit ráda :)

5 pavel pavel | Web | 13. října 2013 v 18:51 | Reagovat

Doufám, že jednou svezeš i mne. :-D

6 shariony shariony | E-mail | Web | 13. října 2013 v 18:52 | Reagovat

Ježkovy voči, řízení... zatím chodím jen na teorie, tedy byla jsem třikrát, asi to budu dělat déle, abych na to měla klid, takže dokončení vidím až na jaro, nestíhám. Ale bojím se. 8-O

7 Nagramot Nagramot | Web | 13. října 2013 v 19:49 | Reagovat

Vždycky jsem si přála řidičák, ještě mít auto, ale ten největší problém je, že já by jsem si pokaždé, když by mě míjelo auto, zakryla oči. jsem velký posera :D ale obdivuji, ve tmě, v dešti někam dojet i zkušení řidiči jsou mnohdy po***** až za ušima ;)

8 Jarka Jarka | Web | 14. října 2013 v 9:19 | Reagovat

Sem to říkala, že tě řízení bude bavit. ;-)
Abys nakonec nesekla se zdravotnickou kariérou a nestala se řidičem z povolání. :-D

9 niki-land niki-land | E-mail | Web | 14. října 2013 v 11:40 | Reagovat

JAJ jinak super :)

10 nikusikba nikusikba | E-mail | Web | 14. října 2013 v 17:30 | Reagovat

Gratulujem! Krásny článok a skúsená vodička, mne auto od autoškoly nikto nezveril a tak si čo sa týka vodičských schopností verím stále menej a menej :-)

11 may may | 15. října 2013 v 0:17 | Reagovat

Je to rebel!
(Ale vážně: připadám si zahanbeně. Devatenáct hodin na silnici za mnou a kdybych někoho měla vézt, asi nenastartuju. Borče.)

12 Ondra Ondra | Web | 16. října 2013 v 15:00 | Reagovat

Závidím ti, že se ti vůbec řídit chce. V autě jezdím jen s bratrancem, kterej mi dovoluje za jízdy kouřit, což ve vlaku nejde. Ale že bych si sám sedl za volant, to zatím fakt nehrozí.

V budoucnu nebudu moct odvézt svou ženu do porodnice, a tak si mě asi žádná neveme - víc peněz a víc místa v botníku pro mě. Win!

13 Lenin Lenin | Web | 16. října 2013 v 18:37 | Reagovat

[2]: Ovšem eufemismus to nebyl. Masírování zad je pro mě odměnou, páč to mi nikdo nedělá den co den. :D

[5]: Spíš doufej, že ne. :-D

[6]: Neboooj, já se taky bála, a jak!, ale ono se to zdá horší než to je. Náhodou, je to docela sranda. :)

[7]: Já si taky myslela, že nikdy neprojedu kolem jinýho auta, ale pak to nějak šlo samo, ani je moc nevnímám, což bych teda asi měla, ale co... :D

[8]: No jó, mělas pravdu. :)

Ale když já bych radši řídila metro. :D

[11]: Já si vždycky vynutím zapnout rádio. Uklidňuje mě. A pak si zpívám a jedu. Zkus to. :-D

[12]: Cha, tak se hochu budeš muset naučit základy porodnictví, páč děcka se na nic neptaj a lezou na svět i bez svatby!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama