Everything that drowns me makes me wanna fly

24. září 2013 v 13:42 | Lenin |  Kecy v kleci
Háj, pípl.

Stále se válím doma se svým mužským kmenem rýmičky, který mě terorizuje déle než bych si přála, a trpím jako zvíře, ačkoliv nemám penis. Nevím proč, ale ve srovnání se mnou prožívá průměrný muž rýmu jako absolutní tvrďák a hrdina. Jsem hroznej chcípák.


Dneškem však moje povalečství končí. Čeká mě totiž další krůček k samostatnosti. Po absolvování dvou přednášek z dopravních značek a křižovatek mě čeká první lekce na trenažéru. Co si budem povídat, pořád to neni auto, ale i tak z toho mám průjem tři dny předem a závratě kdykoliv si vzpomenu, že budu řídit motorový vozidlo; byť jen virtuálně (ne)reálné.
Pan X. se samozřejmě třese nedočkavostí, až mě instruktor konečně posadí do horkýho křesla pravýho auťáku a já mu vytřu zrak. Dokonce se zařekl, že vyučujícímu klidně zaplatí, když ho první lekci nechá sedět na zadnim sedadle. Občas mám pocit, že to prožívá víc než já.

Taky se musim trochu rozčílit. Rozbil se mi notes. Grrr. I přes mou technickou zdatnost (haha) jsem bohužel neodhalila jádro pudla, a tak bude muset do opravny. Až se pan X. vrátí z Brna, zanese ho tam a já budu na dlouhý dny bez svýho bílýho šmudly. Fňuk, I will cryyy!

Naštěstí! mi zítra přijde novej mobilní miláček. Můj stařičký Sam se totiž rozhodl, že radši chcípne, než aby dál trpěl mé ořesné zachzení. Už je to delší dobu, co mu nefunguje čidlo polohy, vypíná se sám od sebe tak 457x za minutu, nedoručuje smsky a tak dále. Já mu to ale nezazlívám, kdyby na mě někdo, kdo váží tolik jako já, několikrát (nechtěně!) šlápnul, taky bych se rozbila.

Můj milovaný X. se předevčírem rozhodl, že je nezbytně nutné předělat náše hnízdečko lásky. Dal mi úkolem zhotovit nákres, jak by mělo vypadat nový rozmístění nábytku v ložnici a sepsat seznam, co bude potřeba nakoupit. Byla jsem z toho hrozně nevrlá, protože odjakživa nesnášim inovace pokojů. Pan X. na tom ale trval a neustále blekotal, že chce, aby to tu bylo podle mě. Abych se zabydlela. Kladla jsem mu na srdce, že s ním bydlím od dubna, a tak jsem zabydlená až až, ale nedal se přemluvit. Celá nasupená jsem se tedy snažila vymyslet, kde bych chtěla postel a jakou barvou si přeju vymalovat a v duchu jsem toho nemožnýho chlapa proklínala, když v tom mě zezadu objal a řekl:

Nezlob se, lásko. Víš, já chci, aby bylo na první pohled vidět, že je to tady tvoje království. Chci, aby si pravý doma měla jenom tady. Chci, aby si věděla, že to s tebou myslim vážně.

Kdo by se pak vydržel zlobit? :)
Držte mi všechno na co dosáhnete, jdu řídit!
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 24. září 2013 v 14:45 | Reagovat

To je víc, z tím hnízdečkem, než vyznání lásky. Ty to zvládneš. :-)
Zatím mám jen ucpej nos a Klárka plné dutiny, tak uvidíme jak se to vyvine. Já si beru pro jistotu aspirin.

2 sarush ef sarush ef | Web | 24. září 2013 v 16:24 | Reagovat

Líbí se mi tvůj styl psaní, píšeš tak nějak s nadhledem.

3 Jarka Jarka | Web | 24. září 2013 v 19:52 | Reagovat

Takže trenažer už máš za sebou a očekávám hlášení! ;-)
S tou rýmou tě lituji, ono se řekne "jen" rýma, ale jak dokáže znepříjemnit život, to známe všichni. Ovšem nejhezčí ze tvého článku byl ten závěr ležatým písmem, až jsem z toho "dojemná", jak to bylo milé a krásné. Jéjej, ten pan X tě ale stráášně miluje!!

4 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 27. září 2013 v 19:42 | Reagovat

Ou maj gad, ty máš doma poklad!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama