Masochismus

12. února 2013 v 23:20 | Lenin |  Výkřiky do vzduchoprázdna
Odkládám prázdnou sklenici na okraj police. V ústech mi hořkne chuť alkoholu. Zatínám a znovu povoluji pěsti a v konečcích prstů vnímám příjemný šimrání. Přerývaně oddychuju. Srdce zběsile pumpuje opilou krev a vhání ji do tepen. Cítím, jak horlivě naráží do hrudní stěny; jako by chtělo zlámat žebra a vymanit se z pout osrdečníku. Stejně jako se já snažím vymanit z těch Tvých. Zkoušíme to oba stejně beznadějně.


Jsi provaz, co svazuje moje zápěstí a kotníky k trámům postele. Jsi bič, kterej s každym úderem strhává kůži z mých zad. Jsi nůž, jehož ostří nese vinu za moje jizvy. Ostnatej drát ovinutej kolem mý duše. Parazit, co mě vysává. Jsi nejhorší formou masochismu, kterou na sobě nechám páchat a jen nečinně přihlížím.

Nepřítomně zírám do prostoru před sebou. Přemýšlím, proč Tě neumím odmítnout. Proč Tě tak moc potřebuju a proč Ty mě vůbec. Z myšlenek mě probudí doteky na zádech. Jemně zarýváš nehty od mý kůže. Roztékám jako zmrzlina. Jsi hroznej úchylák, pokaždý při tom pouštíš pohádky, říkáš s nenuceným smíchem a přitahuješ mě k sobě. Zbavuješ mě toho mála, co zakrývá mé tělo a já Ti to oplácím. Strháváš mě na záda a já se nebráním. Přestaň a zabiju tě. Všechna proč najednou mizí, stékají ze mě spolu s potem. Smutek střídá euforie.

Jsem Tvoje nejhodnější kamarádka. Ale hlavně hrozná kráva.
 


Komentáře

1 víla víla | Web | 12. února 2013 v 23:38 | Reagovat

Taková jsem ještě nedávno byla. Sakra... Proč taková nejsem pořád? A jo vlastně. Přítel.
No nic, snad jen abych ti řekla, že píšeš skvěle :) A kráva určitě nejsi, to bych musela být kráva taky, a tohle se mi nelíbí.

2 en. en. | E-mail | 12. února 2013 v 23:39 | Reagovat

Běhá mi z toho mráz po zádech.. A přesto je to napsané tak krásně a elegantně. Vystihuje to mé pocity, nějaký ten týden nazpět. - en.

3 pavel pavel | Web | 13. února 2013 v 1:20 | Reagovat

:-D

4 Jarka Jarka | Web | 13. února 2013 v 19:38 | Reagovat

Tak hlásím, že mi došla slova a ona by v tomto případě stejně nebyla moc platná. Jen čas ukáže, jestli je to vážně jen fyzická přitažlivost, nebo jestli to přejde do něčeho trvalejšího. Mít tak křišťálovou kouli....

5 pavel pavel | Web | 14. února 2013 v 15:22 | Reagovat

Promiň, ale k té poslední větě mi to nedá, abych to nenapsat... Kamarádka, ráda dává.  To se tak mezi námi kluky říkalo. :-D

6 Lenin Lenin | Web | 17. února 2013 v 13:36 | Reagovat

[1]: Děkuji za pochvalu, potěšilo mě to. :)

[2]: Tyhle pocity by měli bejt zakázaný. Striktně.

[4]: Křišťálovou kouli bych brala. A ještě víc stroj času. Stačilo by tenkrát říct jen obyčejné "ne" a všechno by bylo v pořádku.

7 Babeta Babeta | E-mail | 21. února 2013 v 18:13 | Reagovat

Když pokušení, zvědavost, touha, svod a emoce převáží nad rozumem, duše zákonitě upadá do dušesráče, ze kterého se jen ztěžka vylejzá po svejch... A do budoucna zůstanou jizvičky. Vždycky.
Takový je zákon. :-D

8 Lenin Lenin | Web | 21. února 2013 v 22:09 | Reagovat

[7]: Dušesráč! Moc pěkné a trefné vyjádření pro mé momentální stavy... líbí se mi. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama